Dva donebevolající obrazy, které
parafrázují Babylonskou věž. Lidstvo se v historii nudí, a tak touží po
senzaci za každou cenu. Babylonská věž je tedy vyvrcholením vědeckého pokroku,
jenž si vybírá svou krutou daň. Výsledkem
je pak znečištěné životní prostředí, pokřivené charaktery, nemoci a katastrofy.
Babylonská věž je do určité fáze
tolerovatelná, ale jakmile překročíme např. etický limit, tak na to tvrdě
doplatíme. Dochází nejen ke zmatení jazyků – lidé si ve vlastním státě přestávají
rozumět.
Většina národa se bojí demonstrovat,
též se bojí publikovat své názory, náměty a postřehy. Historie se tak opakuje
v národní nejednotě a chaosu. Svou pasivitou tolerujeme vysoké daně a
odvody, dále pak tunelování a zadlužování státního rozpočtu. Jsme zmateni
„bezstarostným“ životem, který je plný lichvářských půjček a úvěrů.
Chceme se tímhle neustále zabíjet?
Zatím veřejné mínění dává společenskému zlu zelenou. Chtěl bych ještě uvést
další příklad, jenž se týká bezhlavé stavbě nových dálnic místo toho, abychom
opravovali ty stávající a realizovali obchvaty. Vypadá to, že je naše země
skládkou jedů a odpadů, a to zcela zbytečně.
Nechtějme ekonomický růst za předraženou
cenu. Nechtějme devastaci životního prostředí a okolní přírody. To by byl konec
naší existence!
Václav Kovalčík
